Onkologická nemoc mě naučila plnit si sny. Urostomie je teď moje nejlepší kamarádka

Onkologická diagnóza jí obrátila život naruby. Dnes ale říká, že právě díky ní začala žít naplno. Přečtěte si příběh Dity, která překonala strach z operace, naučila se žít s urostomií a ukazuje, že život se stomií může být aktivní, naplněný a plný nových zážitků i splněných přání.

Aktivní život bez varování

Ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh. Jsem urostomička a žiji dnes mnohem aktivnějším životem než před operací. Onkologická nemoc mi otevřela cestu k životu „tady a teď“ a já po skončení léčby začala žít na 150 %. Uvědomila jsem si, že život je velký dar, který má svůj začátek i konec.

V jednapadesáti letech jsem byla aktivní žena – sportovkyně, pejskařka, nepila jsem a nekouřila. Byla jsem maminka, manželka a podnikatelka. Neměla jsem bolesti břicha, neztrácela jsem váhu, nebyla jsem unavená víc než jiné ženy. Jen jsem chodila častěji „na malou“ – až jsem si všimla, že je to skoro každou hodinu.

První příznaky a diagnóza

Zdravotně jsem se cítila dobře. Objevil se ale varovný signál, který jsem neřešila – krev v moči.

Protože jsem celý život nebyla nemocná, nevěnovala jsem tomu bohužel pozornost. Krev se objevila jednorázově v odstupu několika měsíců. Když se to ale opakovalo potřetí během roku a půl, zašla jsem za lékařkou.

Po vyšetření přišla jasná diagnóza: nádor v močovém měchýři o velikosti 5 × 6 cm.

Náročná léčba a operace

Rozběhla se série vyšetření a operací. Onkourolog mi vysvětlil, že mě čeká odstranění močového měchýře i všech blízkých orgánů a následná léčba.

Rozplakala jsem se. Nevěřila jsem, že se to může stát právě mně. Vždycky jsem byla zdravá.

Když mi pan doktor v ordinaci ukazoval urologické sáčky, slzy nešly zastavit.

Pak mi ale došlo, jak moc chci žít. Že tu chci být pro své dcery, které už byly skoro dospělé, a že si chci splnit cestovatelské sny, na které dřív nebyl čas.

Rozhodla jsem se, že to podstoupím.

Přijetí stomie a hledání jistoty

Podstoupila jsem chemoterapii a hledala informace o tom, jak se žije se stomií. Našla jsem České ILCO a postupně si zjišťovala všechno, co jsem o stomii potřebovala vědět.

Velkou podporou pro mě byly zkušenosti dalších stomiků. Nejvíc mi pomohly rady a povzbuzení od urostomika Broňka Tučného.

Po operaci mě výborná stomasestřička učila, jak zacházet se stomickou pomůckou. Začátky nebyly jednoduché – hledala jsem, co mi bude vyhovovat, a postupně si osvojovala nové návyky.

Musela jsem vyzkoušet více značek, aby stomické sáčky dobře držely a nepodtékaly. Naučila jsem se také používat noční sáček.

👉 Více informací najdete na stránce o životě se stomií
👉 Praktické tipy najdete v sekci o stomických pomůckách
👉 Podívejte se i na rady pro cestování se stomií

Návrat k sobě a nová energie

Chtěla jsem zůstat tou sebevědomou ženou jako dřív. A podařilo se.

Vývod jsem přijala jako svou součást. Dnes se cítím dobře, jsem aktivní, usměvavá a plná energie. Své tělo mám stále ráda.

Na stomii i bříško mám dnes ušitých plno krásných pásů – černé, s krajkami, ve všech barvách. Na noční sáček mi kamarádka stomička uháčkovala obal. Mám štěstí na šikovné lidi.

Mám kolem sebe velkou podporu a našla jsem způsoby, jak si život přizpůsobit.

Život se stomií bez omezení

Začala jsem si plnit své sny.

Přihlásila jsem se na výtvarné kurzy. Celý život jsem chtěla něco tvořit, ale nebyl čas. Teď už je. Vyrábím šperky, mozaiky ze skla i kachliček, hraju si s hlínou.

A hlavně – cestuji. Navštívila jsem Bali i Srí Lanku. Ano, s urostomií, kterou musíme my urostomici vypouštět zhruba každou hodinu a půl.

Při dlouhé cestě letadlem jsem měla sáček napojený na noční sáček schovaný pod dlouhou sukní. Stejně jsem cestovala i v autobuse nebo jeepu. Sjela jsem divokou řeku, navštívila vzdálené země a naučila se plnit si svá přání.

Urostomie je moje nejlepší „kámoška“, která mi dala nový život.

Vděčnost a nový pohled na život

Děkuji Českému ILCO, lékařům, rodině i přátelům za podporu.

Dnes vím, že život je křehký. A že má smysl ho žít naplno.

Mým největším přáním je zůstat zdravá, dál poznávat svět a nikdy nepřestat snít.

Dita Hanáková