Když šla řeholní sestra Andrea na běžnou kontrolu, ani v nejmenším netušila, že odejde s diagnózou nádoru a doporučením k vyvedení stomie. Místo paniky zvolila víru, nadhled a — jak se brzy ukázalo — i překvapivě velkou dávku humoru. Její cesta léčbou vedla přes strach, nové začátky i těhotenské oblečení, které jí pomohlo zvládnout každodenní život. Přečtěte si příběh o odvaze, praktickém uvažování a schopnosti najít světlo i v nelehké době.

Když se život zastaví u jediné věty
Když mi lékařka při běžné kontrole oznámila, že mám nádor, chvíli mi trvalo, než mi to došlo. Nakonec jsem si řekla, že to s pomocí lékařů, Boha a svých blízkých zvládnu.
Jenže pak přišla druhá zpráva: „Nejprve bude lepší provést vyvedení stomie.“
Paradoxně jsem na chvíli přestala myslet na rakovinu — a řešila jen vývod. Teprve dnes, po roce, můžu říct, že to opravdu byl jen detail, jak mi tehdy tvrdili.
Shánění informací, první strachy a facebookové překvapení
Objednala jsem se na operaci, ale dostala jsem nefunkční kontakt na stomickou sestru. Tak jsem začala hledat informace sama.
Nejvíc mi pomohla:
- facebooková skupina „Stomici – i stomici mají májové dny“ (nejprve jsem se lekla, že jde o seznamku)
- a později i kontakt s pražským spolkem stomiků FIT-ILCO Praha, z.s.
Brzy jsem věděla vše o pomůckách, sáčcích, dietě, komplikacích… dokonce i o sexu (jen tento oddíl jsem přeskočila).
Ale teorie je jedna věc a praxe druhá. Teprve po operaci jsem zjistila, že mi chybí zkušenosti s přebalováním miminek — a tedy i s tím „svým“.
Učení péče o stomii a návrat domů
Chvíli mi trvalo, než jsem se naučila vyměňovat sáček a zvykla si na nové vůně i „tekutou realitu“. A pak přišel další problém: Co budu nosit?
V nemocniční košili to šlo. Jenže doma mě čekala MHD, setkávání s blízkými a později i běžný společenský život.
A jako řeholní sestra mám daný oděv — modrá sukně, bílá halenka, modrá vestička. Nic, do čeho by se stomický sáček vešel pohodlně.
Těhotenské šaty: řešení, které by mě nikdy nenapadlo
S postupující léčbou (včetně chemoterapie) jsem zhubla téměř 20 kg. Řeholní oděv i civilní oblečení mi bylo velké nebo nesedělo kvůli stomii.
A tehdy mě napadlo jediné logické řešení: těhotenské oblečení.
Zachránila mě:
- sestra s oblečením do chladného počasí
- kamarádky s letními kousky
- a dokonce i těhotenský obchod, kde jsem vysvětlovala, že mám „levoboční těhotenství“ a potřebuji těhotenské věci, které vypadají řeholně
Odnesla jsem si legíny a elegantní halenku — a hlavně pocit, že tohle prostě zvládnu.
Rok, který změnil všechno
V době, kdy budete tento text číst, budu už pravděpodobně po zanoření stomie. (Ano, už sbírám rady „od babiček“ ohledně plen.)
Jsem vděčná za celý ten rok:
- za to, že léčba dopadla dobře
- za lidi, které jsem díky nemoci potkala
- i za úsměvný bonus: jako řeholní sestra, která se vzdala mateřství, jsem si poprvé v životě vyzkoušela, jaké to je shánět hezké věci na rostoucí bříško
A víte co? Možná se mi po mém „miminku“ — stomii — bude i trochu stýskat.
Vzkaz na závěr
Stomie je změna, která děsí. Ale dá se s ní žít, přizpůsobit se a najít si vlastní cestu — někdy i s humorem a těhotenskou halenkou.
řeholní sestra Andrea H.