Romana si v životě prošla těžkými zkouškami, které by zlomily i mnohem silnější osoby. V roce 2004 si na vojně vzal život její syn. 12 let poté přišla i o manžela, který podlehl rakovině. Zůstala sama s 11letou dcerou a musela se vypořádat s nepříznivou a tíživou existenční situací. Zdravotní potíže na sebe nenechaly dlouho čekat a Romaně byla vyvedena stomie. Jak se s trvalým vývodem vyrovnala a co jí v počátcích nejvíce pomohlo? Seznamte se s příběhem této statečné a inspirativní ženy.
Hlavně se nevzdávat
V situaci, která Romanu potkala, by se mnoho lidí zhroutilo. Ona se ale nevzdala a s obdivuhodnou odvahou a odhodláním se vrhla do práce.
Nastoupila na náročné noční směny v německé firmě, kde se čistily součástky do aut. Práce byla těžká a fyzicky náročná, ale Romana věděla, že tohle je jediná cesta, jak zajistit sobě a dceři obživu.
Během vyšetření střev lékaři odhalili nádor u konečníku
Po půl roce usilovné práce se u Romany začaly objevovat zdravotní problémy. Palec na ruce jí přeskakoval a bolest se stupňovala.
“Šla jsem k lékaři, aby mně palec opíchnul a já se mohla vrátit do práce. Po třech týdnech už jsem byla OK. Jenže pan doktor nechtěl ani slyšet. Že vypadám unavená a že jsem hodně zhubla. Poslal mě tedy na preventivní prohlídku. Součástí bylo i vyšetření střev. A tím se začíná můj příběh.”
Nádor byl u konečníku. Romanu čekala další těžká rána osudu.
Operace Romaně přinesla trvalý vývod
”V listopadu mě poslali do Jablonce nad Nisou. Že prý je tam pan doktor, který to umí napojit a já nebudu muset mít trvalý vývod. Pan doktor mě prohlédl a že prý to bude OK. Pozval si mě na 14.12. s tím, že bude operace.
Během ní ale lékaři zjistili, že nádor je jen 1,5 cm od konečníku a že to nepůjde. Tak jsem jela domů smutná a zklamaná. Vůbec jsem si neuměla představit, co bude, a jak to bude.
Pan primář u nás na interně mě chtěl poslat do Budějovic. Ale že prý mám počítat s tím, že budu nosit plenu. To jsem nechtěla vůbec slyšet.
Spojila jsem se s dobrým známým, primářem na chirurgii. Ten řekl, že mě odoperuje, ale budu mít vývod. Souhlasila jsem. 17.1.2017 následovala operace, která s sebou bohužel přinesla trvalý stomický vývod.”
Psychické potíže pomohla překonat podpora přátel a rodiny
Zpočátku se Romana potýkala s psychickými potížemi a pocity studu. Bála se odmítnutí a izolace od společnosti.
Snaha o nalezení partnera narážela na negativní reakce ohledně stomie. Mnoho mužů ji odmítalo s poznámkami o „pytli na h…“.
Romana se ale nevzdala a s nezdolnou vůlí bojovala dál. Našla podporu u přátel a rodiny a s novou silou se vrhla do života.
S novým partnerem přišla i nová životní energie
Seznámila se s mužem, který je o 8 let mladší, hodně ji miluje a podporuje bez ohledu na stomii.
Společně začali žít aktivním životem a Romana se s novou energií učí novým dovednostem. Získala řidičský průkaz na auto i traktor, pomáhá s elektrikou, štukováním a dalšími manuálními pracemi.
Vše je v naší hlavě
”Chci svým příběhem jen říct, že vše je opravdu v hlavě. Prožila jsem si za svůj život už docela dost. A stačilo, aby se mi rozsvítilo.
Mám chlapa, co mě miluje. Letos bude dceři 19 let, hraje na klavír, učí se na výbornou, je slušná a pokorná. Teď se dokonce chystá na vysokou školu. Co nevidět mně bude 58 let a vůbec si neumím představit, že budu sedět doma a vymýšlet, že něco nejde.”
I se stomií můžeme žít plnohodnotný a šťastný život
Romana je inspirativním příkladem ženy, která se nevzdala ani v těch nejtěžších chvílích. Její příběh ukazuje, že i se stomií je možné žít plnohodnotný a šťastný život. Je důkazem, že lidská síla a odhodlání dokáží překonat i ty nejnáročnější překážky.