Soňa je hrdinkou měsíce září v ILCO kalendáři. Na stomii se těšila, protože vinou Crohnovy choroby byla otrokem záchodů a nemohla si naplno užívat života. Teď může opět cestovat a věnovat se svým koníčkům, i když některé musela vyměnit za nové. A protože je zdravotní sestra, ráda by svoji zkušenost využila a pomáhala stomikům jako stomická sestra.
Příběh Soni
Jmenuji se Soňa a je mi 33 let. Ve 26 letech mi byla diagnostikována těžká Crohnova choroba. Vzhledem k tomu, že jsem zdravotní sestra, věděla jsem co mě čeká. Stomie tedy byla jen otázkou času. “Stomču Tonču”, jak vývod ráda nazývám, jsem nakonec dostala jako dárek měsíc po mých 30. narozeninách a opravdu jsem se na ni těšila. Byla jsem totiž v hodně zoufalém a bolestném stavu. I když začátky po operaci byly hodně těžké, zkvalitnil se mi život o 1000%.
Stomie zkvalitnila můj život
Nejvíce mi pomohla moje sestra Janča, se kterou jsem v té době bydlela. Po operaci jsem se rychle oklepala a jen půl roku na to jsem už s partou přátel a sestrou na skútru objevovala krásy italských Dolomit. Můj skútr “Norbert” je mým největším koníčkem. V té době jsem se konečně cítila šťastná a volná, nelimitovaly mě žádné problémy, nemusela jsem řešit, co smím jíst, kde najdu toalety a podobné věci, které řeší každý Crohnař, když nemá pytlík. Další rok jsme s “Tončou” procestovali Slovensko a loni Slovinsko.
Zanoření jsem odmítla
Žiji se stomií spokojený život, takže když mi v nemocnici třikrát nabídli, že mi stomii zanoří, pokaždé jsem odmítla. Představa, že bych opět musela být otrokem záchodu, mě děsí. Jsem upřímně ráda, že stomii mám a jen tak se jí už nevzdám.
Je pravda, že některé koníčky mi nemoc vzala, ale zase je nahradily nové. Například mě mrzí, že už nemůžu tančit v kroji, to by chudák pytlík nepřežil. Ale folklor není jen o tanci, patří k němu i hudba, a tak si ráda občas zahraji na housle. Omezila jsem také moji oblíbenou jízdu na kole, kvůli nemoci jsem nemohla vydávat tolik energie, a tak kolo nahradil skútr. Začalo mě bavit také vaření, vymýšlení různých receptů, a mnoho dalších nových koníčků, o kterých se rozepíši zase možná někdy příště.
Chtěla bych být stomasestra
Jsem zdravotní sestra a ve své práci, ve které se mohu neustále vzdělávat, jsem spokojená. Do budoucna bych si chtěla udělat kurz stomasestry. Kdo jiný, než stomik, nejlépe poradí a porozumí stomikům.
Všem stomikům stávajícím i těm budoucím bych chtěla vzkázat, ať se ničeho nebojí a v ničem se neomezují. Moje mamka je velice moudrá žena a vždycky říká, že někdo má umělé zuby, někdo ruku, oko a my stomici máme pouze na břiše nalepený pytlík.