Příběh motorkáře Tomáše z kalendáře

Další z našich hrdinů, který šel s kůží na trh a nechal se do našeho kalendáře vyfotit s viditelným stomickým sáčkem na břiše, je Tomáš, kterému je 31 let. Vývod má z důvodu Crohnovy choroby. „Bál jsem se, co na stomii řeknou lidi, ale přijali mě i se stomií. Jsme jako všichni ostatní,“ řekl vášnivý motorkář a dokazuje, že i se stomií můžete žít naplno.

Vášnivý motorkář dokazuje, že i se stomií můžeme žít naplno.

Příběh Tomáše

První problémy, které se přímo týkaly střev, se projevily už na střední škole, ve věku asi 17 let. V té době jsme nikdo pořádně nevěděl, že nějaká Crohnova choroba existuje. Řešilo se to změnou jídelníčku, který, jak jsme záhy zjistili, nebyl úplně ideální. Vše se jen a jen zhoršovalo.

Následovala návštěva lékaře, který bez váhání diagnostikoval Crohnovu chorobu. V ten moment začala série vyšetření a všech možných lékařských postupů. Několik dalších let jsem byl na léčbě a měl problémy, než došlo k vnitřnímu poškození střeva s následným propojením s dutinou břišní. Na operačním sále se ukázalo, že nejvíc poškozená část střeva praskla a lékaři v tu chvíli neměli jinou možnost, než část střeva odstranit a udělat stomii. Probudit se a zjistit, že mám na břiše pytlík, byl docela šok.

Po třech týdnech na JIPu, několika návštěvách stomických sester, které mi radily, jak se o stomii starat, a díky podpoře lékařského personálu a rodiny, jsem se vrátil do běžného života. Ve strachu, co bude dál. Musím sám uznat, že jsem byl mile překvapen reakcí okolí. Sice nevěděli o co jedná, ale nijak je netrápilo, že ve svém okolí mají někoho, kdo má stomii.

Po sérii otázek a odpovědí na to, co to vlastně je, co to obnáší a jak se s tím žije, mě lidé začali brát takového, jaký jsem. Sám musím říct, že stomie mi dost pomohla. Ulevilo se mi od většiny problémů souvisejících s nemocí, které mě omezovaly při sportu, práci, či v osobním životě. Nyní žiji plnohodnotný život s prací, zábavou a vším, co je s tím spojené. A jak psal “hrdina” z minulého měsíce kalendáře, že nemůže najít žádnou spřízněnou duši, tak bych se toho nebál. Také jsem z toho měl strach a nyní mám úžasnou partnerku, která mi ve všem nejen pomáhá, ale bere mě takového, jaký jsem. Tedy kluka se stomií a velkou jizvou atd. Takže hlavu vzhůru, ona se najde!

Chcete sdílet svůj příběh?

Díky vaší pomoci můžeme pomáhat stomikům k návratu do plnohodnotného života.