Stomie nemusí znamenat konec pracovního ani osobního života. Přečtěte si příběh Pavla z Opavy, který po těžké diagnóze a náročné léčbě dokázal najít nové zaměstnání, nové přátele a nové koníčky. Jeho zkušenost může dodat odvahu všem, kdo se stomii teprve učí přijímat.
Začátek – nenápadné příznaky
Vše začalo v mých 33 letech. Stále častěji jsem měl krev ve stolici, ale návštěvu lékaře jsem odkládal – kvůli rodinné dovolené a dalším povinnostem.
Až po půl roce jsem sebral odvahu a šel na vyšetření. Verdikt byl jasný: rakovina tlustého střeva, nádor čtyři centimetry od konečníku.
Mně i manželce v tu chvíli proběhl celý život před očima. V rodině jsme už s touto nemocí zkušenost měli – a bohužel příbuzní na ni zemřeli. Strach a nejistota byly obrovské.
b
Léčba a boj
Po prvotním šoku jsme se s nemocí postupně naučili smířit a začal jsem se léčit.
- měsíc ozařování,
- měsíc pauza,
- poté chemoterapie – od dubna do půlky listopadu.
Léčba byla náročná, ale manželka mi byla velkou oporou. Díky ní a díky odhodlání jsem svůj boj nakonec vyhrál.
Nová realita – co dál?
Musel jsem ale opustit svou práci řidiče z povolání, kterou jsem měl moc rád. Po roční nemocenské mi byl přiznán plný invalidní důchod na tři roky.
Když tato doba uplynula, stál jsem před otázkou: Co dál?
Na úřadu práce mi řekli, že pro mě žádnou práci nemají. Nic mi nenabídli a nepomohli. Proto jsem se musel postarat sám.
Internet tehdy ještě nebyl tak dostupný jako dnes, a tak jsem hledal zaměstnání osobně – obcházel fabriky a ptal se. Po měsíci se na mě usmálo štěstí.
Nová práce, nové zkušenosti
Našel jsem práci jako ostraha závodu. Byly to dvanáctihodinové směny, ale fyzicky to nebylo náročné. Tuto práci jsem dělal šest let, než podnik zrušil pozici ostrahy.
Pak mi nabídli místo skladníka. Nevěděl jsem, jestli to zvládnu, ale ukázalo se, že ano – dva roky jsem pracoval bez problémů. Když podnik zavřel, našel jsem další práci jako údržbář a řidič vysokozdvižného vozíku.
Přijetí stomie v práci
Zaměstnavatelé i kolegové o mé stomii vždy věděli. Nikdy se na nic zvlášť neptali a chovali se ke mně jako k ostatním. Ani upřednostňování, ani diskriminace – prostě normální přístup.
Zjistil jsem, že se stomií lze vykonávat i fyzicky náročnější manuální práce. Záleží ale na každém jednotlivci a jeho zdravotním stavu. Já jsem se hodně hlídal, abych nezvedal příliš těžké věci, z obavy před kýlou.
Další zdravotní výzvy
Časem přišly i další zdravotní komplikace – operace kyčle a posunutá ploténka. Invalidní důchod mi proto byl přehodnocen z 1. stupně na 3. stupeň.
Ale samotná stomie mi nevzala nic. To rakovina mi vzala moji milovanou práci řidiče. Ještě několik let potom, kdykoliv jsem viděl kamion, sevřelo se mi srdce smutkem.
Nové začátky a přátelství
Díky stomii jsem ale poznal mnoho dobrých lidí a našel spoustu přátel – i mezi jinými stomiky. Do života mi přinesla také nové koníčky, jako je jízda na kole a turistika.
Vzkaz pro ostatní
Moc bych přál všem, hlavně mladým lidem, aby žádné onemocnění nikdy neměli. A pokud je přece jen potká, aby po uzdravení dokázali najít zaměstnání, které se stane i jejich koníčkem.
Pokud můj příběh někomu pomůže zmírnit obavy, jak se stomií zvládnout pracovat, budu rád.
Pavel Elbl, Opava