Jana si po onkologické léčbě prošla komplikacemi, které vedly k vyvedení stomie. Přestože mělo jít jen o dočasné řešení, cesta k zanoření stomie nebyla jednoduchá. Ve svém příběhu popisuje život se stomií, neúspěšný první pokus o zanoření i to, jak žije šest let po operaci.
Preventivní prohlídka, která mi změnila život
Můj příběh začal v září 2015 celkem nenápadně. Na obědě s kolegyní Hankou přišla řeč na preventivní prohlídky a obě jsme zjistily, že nám chybí gynekologie. A tak jsme se dohodly, že se objednáme hned, jak přijdeme do kanceláře.
Ona se dovolala, já ne. Pak jsem to úplně vypustila. Ale Hanka ne.
Za nějaký čas, myslím, že to bylo koncem října, se mě ptala, jestli už jsem byla u gynekoložky. Přiznala jsem, že ne, že mi to vypadlo.
Stoupla si před můj stůl a intenzivně klepala nehtem do desky se slovy: „Dělej, objednej se!“
Tenhle její postoj a ta věta mi pravděpodobně zachránily život.
Diagnóza a onkologická léčba
Po návštěvě gynekologické ambulance se rozjel kolotoč. Ultrazvuky, CT, vyšetření, biopsie… Konečná diagnóza: adenokarcinom děložního hrdla.
Následovala operace, pak ozařování vnitřní i vnější.
Po ukončení onkologické léčby jsem věřila, že je všechno v pořádku, a těšila jsem se zpátky do práce, kterou jsem měla ráda a bavila mě. Jenže vesmír měl jiné plány.
Komplikace po léčbě a stomie
Po roce od operace to přišlo. Křeče, bolesti břicha, nechutenství, navíc potřeba neustále spát… Bez čípku jsem nedokázala jít na velkou třeba i 14 dní.
Diagnóza: srůsty na tlustém střevě a rektovaginální píštěl.
Byla jsem trochu překvapená, trochu vyděšená. Naštěstí jsem potkala skvělého chirurga z ústecké nemocnice.
Po sérii vyšetření jsem dostala termín operace. Lékař si se mnou sedl a všechno mi dopodrobna vysvětlil. Začne laparoskopicky, a když to nepůjde, otevře mě. Rozruší srůsty, vyřeší píštěl a případně vyšije stomii.
Popsal mi jednotlivé kroky – jsem ten typ, který to potřebuje – a odpověděl na všechny moje otázky.
Samozřejmě jsem se bála, nebudu lhát. V naší rodině se poměrně často vyskytují srdeční onemocnění a mohlo se stát, že operace nedopadne dobře.
Před zákrokem přišla sestra, pustila mi video o stomii, dala mi letáky ke stomickým pomůckám a na břicho nakreslila značku.
Život se stomií
Probudila jsem se se sáčkem na břiše. Trochu překvapená, protože to měla být až poslední možnost. Ale co, je to jen další překážka na cestě, říkala jsem si.
Druhý den přišel chirurg a popsal mi, co během operace našel a proč mám na břiše vývod. Dodal, že až se střevo po ozařování zahojí, počítá se se zanořením stomie.
OK, ale teď s tím musím žít…
Ze začátku to bylo na houby. A to doslova.
Protože jsem najednou mohla jíst lépe a více, trochu jsem přibrala. Sáček už tak úplně nepřiléhal a občas protékal. Bylo to docela nechutné.
Při návštěvě stomické poradny mi sestřička poradila, jak upravit pomůcku a jak použít „žvejku“. Nakonec jsme se s panem Pytlíkem, jak mu říkal můj syn, docela sžili.
První pokus o zanoření stomie
Po roce a půl mě lékaři poslali na CT a kolonoskopii a podle výsledků mi nabídli zanoření stomie. Jasně, že jsem souhlasila.
Moje skvělá stomická sestřička mě ale varovala, že se to nemusí povést. Ať se k tomu příliš neupínám. Také mi vysvětlila, že po zanoření se mohou vrátit potíže s vylučováním a stomii bych mohla mít znovu.
Nakonec mi poradila, jak cvičit, abych po zanoření stomie nebyla inkontinentní. Cvičila jsem opravdu poctivě.
Bohužel k zanoření nakonec nedošlo. Jak mi později vysvětlili, střevo bylo stále velmi křehké a krvácelo, takže jej nebylo možné spojit.
Domluvili jsme se, že to zkusíme za rok znovu.
Když se zanoření stomie podařilo
Když jsem po roce šla znovu na sál, byla jsem připravená.
Probudila jsem se s několika dreny, ale bez pana Pytlíka. Uff.
Chirurg mi opět popsal průběh operace. Také to, proč mám na střevě titanové svorky a proč už nemám apendix.
Následující den za mnou přišla dietní sestřička, která mi podrobně vysvětlila, jak jíst doma, jaké potraviny omezit a jak dlouho dodržovat určitá režimová opatření.
Čtyři dny jsem v nemocnici nedostala najíst. Popravdě mi to první tři dny ani nevadilo. Pátý den přišla velmi slabá a velmi vodnatá polévka… a chutnala znamenitě.
Šest let po zanoření stomie
Letos je to šest let od zanoření stomie. Na velkou chodím dvakrát až třikrát denně. Tak to prostě je.
Stále existují potraviny, které nemohu jíst, ale nevadí mi to. Váha se ustálila.
Jsem hluboce vděčná zdravotníkům za jejich přístup ke mně. Za to, jak mi všechno vysvětlovali, i když nemuseli. Za jejich pomoc i dobré rady.
Ať už to byla gynekologie, onkologie nebo chirurgie, měla jsem obrovské štěstí na lidi, které jsem během léčby potkala.
Žádný můj problém nebyl malý. A žádná otázka hloupá.