Naše putování po Novém Zélandu

Přistáli jsme po 42 hodinové cestě v letadle a čekání na letištích v Dubaji, Kuala Lumpur a Melbourne, v Aucklandu na Severním ostrově Nového Zélandu. Tam jsme si vyzvedli objednaný Campervan a vydali se na cestu.

Jeli jsme jižně na Hamilton. Protože se blížila noc, zastavili jsme u jezera Waikare ve vesnici Te Kauwhata. Kemp tam nebyl, ale u ragbyového hřiště byla malá sociálka, takže jsme se mohli umýt a hned jsme zalehli. Sice ne, jak ve vlastní posteli, ale jsme na poznávačce, takže se uskrovňujeme.

Ráno jsme ve vesnici nakoupili a jeli do Hamiltonu, Cambridge, s cílem Rotorua. Prošli jsme město, obešli kus jezera, našli kemp a pak se vydali do Whakarewarewa národního parku s termálními prameny, jezírky a gejzíry. Nejznámější je gejzír Pohutu. Kromě termálních center jsou zde stavby a obydlí Maurů, kteří v této oblasti žijí.

Z damaroňů jižních vyřezávají řezbáři sochy, lodě, výzdoby, ozdoby, moc krásné věci a jsou velmi šikovní při práci. U recepce byly obchůdky s nabídkou různých suvenýrů, šperků, kožešinových textilií, fotografií, videokazet, no, člověk nevěděl, kam má dát oči. Park není velký, ale člověk tam může strávit celý den a pořád objevuje nové.

Druhý den jsme pokračovali v cestě do WaiO-Tapu, termální oblasti po sopečné činnosti a tam se po jednotlivých trasách prošli takovým malým Yellowstone. Zde jsme si počkali na vodotrysk Lady Knox. Pak už jsme pokračovali k jezeru Taupo, k parku Tongarino, kde jsme si druhý den udělali šestnácti kilometrový trek mezi sopky s nádherně zbarvenými štíty od černé k hnědé až červené. To byl velký zážitek, v mém životě snad největší.

Odtud jsme jeli k Palmerston Nord, Mastertonu a do Wellingtonu, hlavního města Nového Zélandu. To je nádherné město v překrásném zálivu a náš zážitek byl umocněn sportovními hrami mladých lidí, kteří veslovali na dlouhých lodích, cvičili, skákali do vody, byli velmi veselí, což k mládí patří. Lidé na nás působili dobře, jsou milí, ochotní. K večeru jsme sehnali kemp, udělali si tam večeři a šli brzy spát, protože druhý den ráno jsme odplouvali trajektem na Jižní ostrov.

Cookův průliv byl klidný, my fotili, kochali se a byli okouzlení vstupem na Jižní ostrov. Z přístavu jsme se vydali podél řeky Wairau k Westportu. Navštívili jsme Národní park Paparoa, vesničku Punakaiki, Pancke Rocks (palačinkové skály). To bylo také moc pěkné a ojedinělé. Naše cesta pokračovala k parku Fjorland, do Te Anau k Milford Saundu.

Tam jsme se projeli lodí po fjordu, předtím si prohlédli zrcadlová jezera Miror a vodopády Chamst. Jeli jsme za silného deště a ze všech stran po skalních útesech teklo obrovské množství vody, silné i slabší vodopády, no úžasné. Když jsme pluli lodí po fjordu, bylo naštěstí po dešti a my mohli užívat okolí, pozorovat tuleně a radovat se z odrazů vysokých skal ve vodě.

Z Franktonu jsme jeli do Cromwellu, Omaramy, kde jsme se dozvěděli o zemětřesení, které postihlo Christchurch a zničilo střed a sever města. My se do tohoto města chystali další den. Do města s tímto neštěstím jsme nenahlédli, protože koukat na hrůzu by nebylo lidské. Asi 50 km nad městem jsme zakempovali a dělali si trochu obavy, zda se země ještě nebude třást. Ráno jsme odtud rychle ujížděli ke Kaikouře. Ale chyba lávky, panika vyvolaná zemětřesením způsobila, že jsme u žádné pumpy nedostali benzín a musili zůstat v kempu.

Druhý den ráno jsme už doplnili zásoby benzínu a hned jeli dál do Pictonu, kde jsme si udělali ještě výlet po Queen Charlote Drive, krásné serpentině s výhledem na moře, jeho zálivy, krásné kopce. Z jednoho vyhlídkového Pointu jsme stezičkou sešli po 10 minutách k moři a vykoupali se. Ke koupání jen tolik, že Nový Zéland není moc na koupání. Je to divoké pobřeží, s chaluhami, řasami, větvemi a kmeny. Vstup do moře je prudký, vysoké vlny a studená voda.

Ale dál k cestě. Přejeli jsme Stratford a Inglewood a tam jsme v navigaci udělali chybu a místo abychom jeli k pobřeží, tak nás silnice vedla do velké divočiny. Nejříve jsme jeli po asfaltce, pak se to změnilo ve štěrkovou cestu, nikde žádná vesnička, nebo obydlí, jen ohrady s ovečkami, kravičkami, jeleny. Dál pak už ani to, úplná džungle, na jedné straně úzké silničky skály a na druhé propast. Do toho se ještě v zatáčkách dostalo protijedoucí auto, které jelo rychle a nedalo se zastavit na dotaz. No, byl to adrenalin.

Dojeli jsme asi po osmdesáti kilometrech konečně do vesničky Whangamomona, kde bylo na tabuli napsáno „Na konci světa“ a sláva – byl tam kemp. Takže jako jediní jsme se tam ohlásili a koukali jsme, jak to bylo vybavené. Skutečně tam bylo všechno. A ta noc s hvězdami, nezapomenutelné. Dělali jsme si naději, že zde uvidíme nočního ptáka kiwi, ale to se nám nesplnilo.

Poslední den našeho pobytu jsme věnovali prohlídce Aucklandu a viděli z 1,5 milionového města především Sky Tower – 228 m vysoká věž je dominantou a z ní je vidět přístav, parky, zástavbu. Jsou tam kavárny, restaurace, zajímavé obchůdky.

Po prohlídce jsme pak šli vrátit auto a nechali se dovézt k terminálu, odbavili se a v tranzitu počkali na náš let. Tím jsme se rozloučili s Novým Zélandem a vypravili se na zpáteční cestu domů. Bylo to velké poznání, škoda jen, že je to daleko a nemůžeme stihnout tento výlet zopakovat.

Autorka: Jana, Klub stomiků Brno (Zpravodaj 1/2011)