Stomici a jejich zkušenosti s plaváním

V časopise Helios pro stomiky  20. číslo na květen 2019 vyzvala předsedkyně Českého ILCO v článku „Stomici mohou plavat“ , aby napsali své zkušenosti s plaváním. Jsme moc rádi, že se námi stomici podělili o praktické rady:

František napsal:

Zdravím do redakce.

Po přečtení vašeho článku „Stomici mohou plavat“ a vaší výzvě, napsat něco o zkušenostech s plaváním a tím trošku přispět a oslovit stomiky, aby to nevzdávali, jsem se rozhodl, napsat a podělit se s vámi o své zkušenosti. Plavat chodím ne na plovárnu, ale na rybníky a písáky a do termálů. Se stomíí žiji už šestý rok. První rok to bylo horší. Pak se rány zahojily a bylo čím dál lépe. Dnes rekreačně sportuji, plavu, jezdím na kole, v zimě na běžkách i sjezdovkách.

Ale k tomu plavání: s kamarády jsme jezdili na dovolenou do termálů. Když jsem po operaci říkal, že s nimi už nemůžu jezdit na společnou dovolenou, oznámili mi, že to zkusíme. Jeli jsme tedy k jezírku v přírodě s teplou vodou a tam jsem to zkusil. Byl jsem v té vodě 2 hodiny a sáček to vydržel a neodlepil se. Poté jsme šli do vedlejšího městečka s termálními bazény, nechali jsme si zavolat plavčíka a vysvětlil jsem mu situaci. Plavčík souhlasil s tím, že můžu se svou stomií do termálního bazénu. Hlavně mě podpořili kamarádi. Koupili jsme si všichni retro plavky, které překryjí mou stomii. Tím, že jsme všichni v retro plavkách, v ypad&aac ute; to jako recese. A já se vlastně ztratím jako v davu. Přes sáček si dávám stomický pás, což zaručuje jistotu, že se sáček neuvolní.

Díky svým kamarádům za to, že mě podpořili a spolu si užíváme jako předtím.

A vzkaz pro stomiky – se stomií se dá žít. Nevzdávejte to a užívejte si života!

Franta

 

na výzvu v časopise Helios Jana napsala:

Před 3 roky jsem se odhodlala jet se známou do Španělska, Mar menor léčebná laguna. Bála jsem se, že cestu neuchodím. Na stomický sáček jsem nalepila vyrovnávací pásky. V laguně jsem byla dost dlouho. Nosím tankíny, takže nic není vidět. Kdyby k nějaké nehodě došlo, hotel je hned u pláže. Jídlo jsem si vybírala a všechno bylo v pořádku. Lidé jsou zvědaví, ale sáček nebyl vidět, ptali se hlavně na dlouhou jizvu na stehně a musela jsem nosit hůlku, necítím ty nohy dole..

Letos jsem se odvážila zase s kamarádkou jet, tak doufám že vše uchodím.

Poznámka: Jana je po reoperaci kyčle, má cukrovku, měla řadu zdravotních komplikací a přece plave. Dík za příběh.

a závěrem krátka zpráva od další Jany:
Svého času jsem chodila na rehabilitaci do bazénu zcela bez problému. Lékařka se mě jen zeptala zda to zvládnu. Nikdo nedělal problém. Mám plavky radši vcelku. V šatně a ve sprchách sice lidé pokukovali ale asi si nikdo nestěžoval. Jana Sn.