Stomik a jeho přátelé – zkušenost dobrovolníka

Stomik a jeho přátelé - zkušenost dobrovolníka

Než člověk onemocní, má řadu přátel a kamarádů. V průběhu nemoci se ukáže, zda jsou to opravdu kamarádi. Zda jsou schopni tolerovat nově vzniklé potřeby, zda chtějí a umějí pomoci. 

Když nový stomik zvládne onemocnění, má vhodnou pomůcku a umí s ní zacházet, chce se vrátit ke svým zálibám, koníčkům, do zaměstnání. Ne každý se setká se vstřícností a pochopením.Pocity těch, kteří o životě se stomií nic nevědí, mohou být:

  • Má  vývod – tak ho k nám na návštěvu nepozveme. Nechci, aby použil naší koupelnu a WC, kdoví, jak by to po návštěvě vypadalo
  • Nechci s ním být. Určitě smrdí a vydává podivné zvuky
  • Nechci, aby se děti (vnoučata) s člověkem s vývodem stýkaly
  • Chce jet s námi na dovolenou? Ani nápad. Zůstane doma.  Byly by s ním jen problémy.

Při své dobrovolnické praxi mi mnoho lidí povídalo o tom, jak necitlivě s nimi jejich blízcí nebo známí jednají. Věřím, že je to jen z neznalosti problematiky. Je třeba mluvit otevřeně o tom, jak se žije s vývodem. Jen dostatek informací může změnit pohled veřejnosti na lidi s tímto postižením.

Osobně se setkávám jen se vstřícností. V zaměstnání, kam jsem se po skončení léčby vrátila, spíše obdivovali, co vše zvládnu a jak jsem se s novou situací vyrovnala. Rodina i přátelé mě berou takovou, jaká jsem. Pětiletá vnučka ví, že mám na břiše nalepený sáček. Zajímá se o to, jak se mění, ví, jak stomie vypadá. Zeptala jsem se jí, zda jí vadí, že mám sáček na břiše. „Nevadí, vůbec. Kakáš do něj.  Kdybys nekakala, umřela bys a to nechci. Mám tě ráda“. Vypráví, co spolu děláme: “Chodíme na hřiště, pracujeme na zahrádce, jezdíme na výlety, pečeme spolu. Chutnají nám polívky, které vaříš. V létě jsme byli u moře.  Plavala jsi spolu s námi ve vodě, povídala jsi pohádky a příběhy. Byli jsme tam s dvouletou Terezkou a Davídkem a Aničkou, ta je stejně stará jako já. Jeli jsme tam vlakem.“

Mariánka ví, co dělat nemohu: „Nemůžeš nás nosit, ale to nevadí, už jsem velká. Terezka taky chodí a kam je třeba, vyleze. Taky ti nemůžeme skákat po břiše a musíme dát pozor, abychom tě do něj neuhodili,”

Ptala jsem se  kolegyně, nestomičky, která pracuje v Informačním centru pro stomiky jako hospodářka, zda jí vadí, že používá stejnou toaletu se stomiky. Řekla:  „Nikdy mě nenapadlo to řešit. Není to problém.“

Moje kamarádka, s kterou jezdím na dovolenou, mi řekla. „jsem ráda, že žiješ a můžeme být spolu“.

Přeji všem, aby vždy našli pochopení u svých blízkých.  Hovořme otevřeně, pomůže to změnit náš život. U moudrých lidí najdeme pochopení. Na jiných nezáleží.

Marie Ředinová 9.2018

Zdroj: ILCO Zpravodaj 1/2018