Seznámení se stomií

Bylo mi jasné, že přijde den, kdy budu muset sebrat odvahu a na vývod z břicha se podívat, protože jinak mě domů nepustí… i když jsem si za těch pár dní stačila vyčíst spousty teoretických informací na internetu, realita asi bude trochu jiná, tohle je na mém těle… přišla ta chvíle, sedím na ošetřovně, skoro nedýchám, první pohled na stomii, vypadá pooperačně ošklivě, musím to vydejchat, ale vim, že to nejhorší mám za sebou… teď se s tím vším opravdu musím vyrovnat, protože ta stomie na tom bříšku opravdu je a já se o ní budu muset starat…

Praktická část…
Konečně sedím doma v křesle a koukám na tašku plnou krabic s pomůckami na stomii… pár dní po operaci ke mě dochází sestřičky z domácí péče a mimo jiné mi pomáhají s první péčí o stomii, učí mě jak vše ošetřit, jak a kdy použít pečující prostředky a jak se o stomii starat… musí si vyslechnout tisíce dotazů, ale vše mi trpělivě vysvětlují a dodávají energii na vše, co mě čeká… začátek byl těžký, ale nakonec jsem péči o stomii s jejich pomocí zvládla… díky tomu, že jsem se na ní musela dívat každý den, jsem si pomalu zvykla a přijala tuhle novou životní zkušenost… dokonce jsem stomii začala, na základě videí o stomii, říkat vulkánek… přijde mi skvělý si stomii nějak pojmenovat a přijmout ji tím jako svojí součást a nějak si pro sebe zmírnit ten náhlý zásah do svého těla a osobnosti…