Rozloučení s vulkánkem 1.díl

Nástup do nemocnice byl v neděli a hned po příchodu mě čekal čistící drink, kterej opravdu nemám ráda, nejen kvůli tomu co následuje po jeho vypití… naštěstí přišla mamča, která je moje spolubojovnice při pití podobných drinků a tak jsem to zvládla, ale moc jsme si nepokecaly, protože jsem pořád odbíhala na záchod… už v deset byla večerka… jak mám tak brzo usnout a ještě hladová s hlavou plnou myšlenek na to, co mě ráno čeká… asi jsem si měla vzít nabízený prášek na spaní, ale nakonec jsem usnula s vědomím, že jsem na řadě jako první a tak to budu mít brzo za sebou… budíček byl už po páté ráno a já šla nakonec na sál až v jedenáct hodin… tak ať se dílo podaří a jedeme na sál…

Sen versus realita… 
Probudila jsem se na JIPu, kde se o mě staral báječnej zdravotní bratr, kterej měl na košili napsáno zdravotní sestra, protože bratra prý nikdo neuznává… jak to asi dopadlo?… když jsem se trochu víc probrala, vyžádala jsem si doktora a už z výrazu jsem poznala, že něco není v pořádku… a taky že jo, operace se nepovedla a já mám stomii minimálně na další rok a možná už navždy…

Zkroutil se mi svět… vždyť říkali, že operace se na 99% povede a byla jsem si jistá, že mě čeká život bez stomie… JÁ přeci nemůžu být právě to JEDNO PROCENTO!?!… jasně, člověk ví, že tu ta varianta je, ale vůbec s tím nepočítá… myslela jsem si, že budu s vulkánkem pár měsíců, pak se spolu rozloučíme, vrátí ho tam kam patří a já budu fungovat zase jako dřív… dost jsem to obrečela a myslím, že konečně vyplavalo ven všechno, co jsem v posledních pár měsících prožila…

Život s vulkánkem pokračuje…
První pokus o zanoření stomie se nepovedl a já měla hlavou plnou myšlenek, jak zvládnu vše co mě čeká s vulkánkem… už jsme delší dobu s přítelem plánovali moje stěhování do Prahy, které se díky operacím párkrát odsunulo a já se těšila, že po operaci začnu úplně nový život ZDRAVÁ… jak s vulkánkem zvládnu stěhování?… jak si najdu tu vysněnou práci, když mám ten pytlík?… s tímhle jsem nepočítala a jsem moc vděčná sestřičkám, které nejen, že se o mě báječně staraly a dodávaly mi odvahu, ale také mi domluvily návštěvu stomičky, která chodí do práce, má přítele a žije spokojený život… byl to nejlepší nápad, přišla usměvavá dáma, báječně upravená a nikdo by nepoznal, že má pytlík… vyprávěla mi o životě se stomií, o partnerovi, práci a nabila mě energií a dodala odvahu…

Je fajn si popovídat s někým, kdo ví co prožíváte a cítíte a díky tomu vím, že s pytlíkem nezůstanu zavřená doma, ale časem se s vulkánkem naučím žít a bude mojí součástí, ne jen věc na obtíž… nějaké nepříjemnosti určitě přijdou, ale všechno se dá zvládnout, vždyť nejde o život ale o ho… a tak pokračuje moje životní etapa s vulkánkem dál a je na čase se skamarádit…