Radost a pohodu může rozdávat jen ten, kdo je má 2. ČÁST

Rok po operaci jsem zjistila, že existují kluby stomiků, zavolala jsem vedoucí pražského klubu. Rozhovor s ní mi velmi pomohl, tehdy měla stomii téměř 20 let. V klubu stomiků se cítím velmi dobře, myslím, že opravdu pochopit člověka s tímto problémem může jen ten, kdo má osobní zkušenost právě s tímto postižením. Poznala jsem lidi, kterým záleželo na tom, abych život se stomií dobře zvládala, rádi se podělili o své zkušenosti, byli veselí, neobyčejně přátelští.

Nemoc každému změní život. i mně jej změnila. Poznala jsem mnoho nových přátel, uvědomila si, co je důležité, přehodnotila žebříček hodnot. Brzo jsem se do práce klubu zapojila. Začala jsem organizovat vycházky po Praze, kterou mám moc ráda. Procházky s přáteli, posezení v kavárně nebo parku, výlet do blízkého okolí přinášely potěšení nejen mně. Poznávali jsme zapadlé kouty Prahy,
kam se při běžném shonu zaměstnaný člověk nevypraví. Praha a česká zem je tak krásná.

Jsem nyní daleko šťastnější a spokojenější než dříve, tedy než před nemocí. Jsem spokojená, že stomie dobře funguje. Pokud se vyskytne problém, řeším jej a to kdekoliv. Zbytečně se nestresuji, že podložka nevydrží na těle tak dlouho, jak jsem plánovala, nebo že sáček potřebuje vyměnit. Řídím se podle toho, jak funguje mé bříško.
Jsem spokojená, že mohu mírnit strach, který ze života se stomií lidé mají. Absolvovala jsem řadu školení pro dobrovolníky a pomáhám těm, kteří pomoc potřebují, zejména novým stomikům. Vracím, co jsem dostala, když jsem pomoc potřebovala.
Jsem spokojená, že můj zdravotní stav mi dovoluje dělat to, co dělat chci. Pěstuji si každý den dobrou náladu. Myslím, že radost a pohodu  může rozdávat jen ten, kdo je má, a tak se snažím, abych měla
na rozdávání. Vše zvládat mi pomohla nejen jóga, kterou jsem začala navštěvovat rok po operaci, ale i řada knih. Zejména Čtyři dohody od Miguele Ruize. Pokud tuto knihu neznáte, doporučuji každému. Miguel Ruiz popisuje, jak jednoduše si může každý pro sebe udělat nebe na zemi. stačí se sebou uzavřít čtyři dohody:
1. mluv o sobě i o ostatních jen dobře
2. neber nic, ale vůbec nic, osobně
3. nedělej si domněnky – zeptej se, když něco nevíš nebo když máš pochybnosti
4. dělej vše, jak nejlépe můžeš v danou chvíli, v daných možnostech, ale NE lépe

Zkuste se nad dohodami zamyslet. Pokud se budete řídit jen tou poslední, máte půl práce hotovo. Můžete být se sebou spokojeni. Ale pokud se podaří plnit všechny, budete opravdu šťastni a o to jde.
Musím říci, že já nyní opravdu, přes všechny problémy, které nemoc a onkologická léčba přinesla, šťastná jsem. Opravdu mě těší, že mohu vidět, co dělají mé děti, raduji se z první vnučky, jsem ráda, že mám chápajícího manžela, který podporuje mé aktivity, každý den je pro mě hezký. Stačí se jen správně dívat.
Skončila jsem se zaměstnáním a od května 2011 pracuji jen pro pacientskou organizaci stomiků České IlCO. Chci pomoci odtabuizovat téma onemocnění střev, věnuji se i propagaci  prevence rakovina tlustého střeva. Chtěla bych, aby každý věděl, že střevo a střevní obsah není neslušné slovo,  je třeba na toto téma hovořit.  Chci aby lidé věděli, že i se stomií se dá žít plnohodnotně, pokud se člověk s novým způsobem vyprazdňování vyrovná, naučí se používat vhodné pomůcky, střídmě jí, může dělat skoro vše jako dřív. Chtěla bych, aby se lidé neostýchali řešit své problémy s vyprazdňováním, vždyť střeva máme všichni a na jejich dobrém fungování závisí náš život.
Chci pomáhat lidem. Pracuji v Informačním a poradenském centru pro stomiky. Absolvovala jsem řadu školení, zkušenosti sbírám i na odborných konferencích. Hodně se věnuji stravě a psychice lidí, kteří mají nemocná střeva.

Můj příběh z knížky Budu živ tři sta let…   vyšla v roce 2012, Marie Ředinová   Poznámka: V Informačním centru po stomiky v Praze 2 pracuji dosud. 10.1.2019, i děti mi dělají radost, mám už 6 vnoučat,