Nová nemocnice, plno emocí

Do nemocnice jsem jela na konzultaci, co bude s vulkánkem dál, po neúspěšném pokusu o zanoření… pan doktor mě nikdy neviděl a tak se hned začetl do zpráv, co jsem mu přinesla a pak jsme si povídali… prý to bude na delší dobu a nebudou se do ničeho pouštět bez toho, aniž by si mě pořádně proklepli… první mě čeká kolonoskopie a CT, no to se vážně těším, aby věděli, jak jsem na tom a také je nutný názor odborníka na endometriózu, zda je vše v pořádku… pak teprve začneme řešit, co bude dál… když se mě zeptal doktor v ordinaci, jak se cítím a jak zvládám život se stomií, mluvila k němu veselá a silná osobnost, plná energie a radosti… při odchodu mi dezinfekce připomněla loňský pobyt v nemocnici a pozitivní a veselá osoba je pryč… proč mě před nepovedeným pokusem nikdo nezkontroloval, neposlal na kolonoskopii ani na CTčko, co když se dalo zjistit, že je ještě brzo… měla jsem se z operace vykroutit, ušetřila bych si spoustu slz a bolesti, ale bylo mi blbý přijít a říct, já na operaci nejdu, mám z ní divnej pocit…

Spousta myšlenek mi běhala hlavou a dalo práci vyhnat je z hlavy, ale nakonec jsem si to musela srovnat a smířit se s tím, že jsou věci, které už nezměním… jediné co můžu pro sebe udělat je to, že se budu soustředit na sebe a to co se děje právě teď a vypadá to, že jsem i v dobrých rukách… musím věřit, že vše dobře dopadne a pokud ne, tak už vím, že to zvládnu i tak… a i když to občas stojí za ho.no, je můj život hodně fajn …