Mluvím jen o stomii

Na počátku příběhu jsem si byla jistá tím, že nikomu nic neřeknu a chvilku to trvalo… dlouho jsem přemýšlela komu o ní řeknu a nakonec jsem se rozhodla, že jednoduchou formou o stomii lidem kolem sebe musím říct, abych se nemusela bát trapných okamžiků z nečekaného zvuku… několik dní po operaci jsem musela k zubaři a celý den jsem přemýšlela nad tím, co řeknu, aby se při vrtání nelekli, odkud vítr fouká… nakonec jsem tam nakráčela a mezi dveřma vyhrkla: “Dobrý den, jsem po operaci a mám dočasný vývod střev, takže kdybyste slyšeli nějaké zvuky, které nemají nic společného se zuby, tak se nedivte”…. usmáli se a řekli, že to je v pořádku a mě se ulevilo, že to mám za sebou… pytlík byl samozřejmě celou dobu úplně v klidu a tichu, protože existují Murphyho zákony…

Mluvím jen o tom…
Prvotní obavy z hovorů o stomii se najednou rozplynuly a já si uvědomila, že nemluvím o ničem jiném než o pytlíkách, jídle, zvucích a trávení a celý můj život je jen o stomii a nic jiného neexistuje, až jsem musela lézt lidem na nervy, ale naštěstí už je to za mnou a užívám si povídání o všem a i když je stomie stále moje téma, dostala se do pozadí, až se kolikrát přistihnu, že na ní během dne zapomínám…