Kdy přijde pohroma

Dlouho jsem si říkala, kdy už přijde nějaká pohroma… četla jsem o různých nehodách s pytlíkem a pak se přehnaně sledovala, vstávala ze začátku i několikrát za noc, abych se ujistila, že je pytlík na svém místě a celkem mě znervózňovalo, že se mi zatím nic nestalo a jak to tak bývá, když na něco myslíme, tak ono to přijde…

Jednou jsem neměla celý den chuť na jídlo a přišlo to až večer a myslím, že jsem vše řádně dohnala a doufám, že už to nikdy neudělám… ráno jsem se vzbudila těsně před velikou katastrofou, vulkánek soptil, pytlík se vahou dost odlepil, ale díky těsnýmu tričku a včasnýmu probuzení se skoro nic nestalo, já šla do sprchy, tričko do pračky, ale i tak mě to na chvilku rozhodilo… uběhl víc než týden a já si na příhodu skoro nevzpomněla a najednou tu byla další například úplně nafouknutej pytlík pod oblečením, hlasitý bublání vulkánku v nevhodnou dobu, v parném létě je pytlík dost na obtíž, musím nosit stále stejné oblečení, protože šatník se stomií nepočítal… každý má tu svojí malou nepříjemnost, ale je skvělý, že jsem na živu a je mi vlastně fajn…

Pozn. Terezy z doby, kdy jsem ještě nebyla součástí NejsemTabu. Článek vyšel v den mých narozenin a jsem ráda, že jsem ho poslala. Tak se inspirujte a pošlete nám svůj příběh 🙂

Ráda bych Vám tímto prvním příspěvkem představila Pavlu, která stejně jako já má svůj blog o stomii a životě s ní. Jsem moc ráda, že je nás „pracovníků“ víc a už se moc těším, až se s ní příští týden setkám!!! Koukněte na její další příspěvky na http://multipapaya.cz/